Na naši výzvu se nám ozvalo mnoho vlastníků a současných i bývalých spolupracovníků nejen ProfiPředseda, s.r.o. Zde je exkluzivní a otevřený rozhovor s bývalým zástupcem společnosti ProfiPředseda, s.r.o., který se rozhodl podrobně popsat vnitřní mechanismy firmy.
Redakce: Pane „Karle“ (jméno bylo změněno), pracoval jste pro ProfiPředseda, s.r.o., jako jeden z těch, kteří přímo zastupovali firmu v SVJ. Proč jste odešel?
Karel: Už jsem na to neměl žaludek. Oficiálně se tváříme jako „rodinní přátelé“, co pečují o váš domov, ale ve skutečnosti jsme jen stroje na peníze. Ta firma není o správě domů, je to o tom, jak z těch baráků vytřískat každou korunu, dokud si toho důchodci a naivní majitelé nevšimnou. A když si všimnou, tak už je obvykle pozdě.
Redakce: Na webu se firma chlubí tradicí od roku 1994 a týmem špičkových expertů. Jak to vypadá uvnitř?
Karel: (směje se) Ta tradice je největší bizár. Ta firma v téhle podobě existuje pár let. V roce 1994 ti lidé provozovali výherní automaty a hospody pod jménem ŠAPO. Pak ji koupil Petr Hrubý a přešli na SVJ. To je totiž dneska nekontrolovaná džungle. Ta firma byla roky klinicky mrtvá, s nulovými tržbami, a najednou se z ní stal „lídr na trhu“. A ti experti? Jsou to často lidi, co předtím prodávali oblečení nebo dělali ve finančním poradenství „bouchače“ pojistek. O technické správě domu nevědí nic, pletou si základní pojmy, ale umí se usmívat a nosit kravatu. Tvrdí, že fungují od roku 1994, ale to je prostě lež pro lidi, co si neumí otevřít obchodní rejstřík.
Redakce: A co odbornost vašich kolegů? Prý jsou to experti s desetiletou praxí.
Karel: Další pohádka. Máte tam lidi jako Jan Šilha, o kterém se psalo, že má deset let praxe, a on pak přizná, že to dělá dva a půl roku. Firma nabírá v podstatě kohokoliv, hlavně obchodníky, kteří se umí ze všeho vykecat, které si narychlo „zaškolí“, aby mohli nahánět další kšefty. Pak se divte, že ti lidi pletou pojmy, neumí svolat shromáždění nebo ani neví, kde se v tom domě vlastně schází.
Redakce: Zdroje mluví o tom, že se zástupci v domech mění velmi často. Proč?
Karel: To není chyba, to je vlastnost systému. Říkáme tomu „kolotoč na koleky“ (slangový termín z cyklistiky, který označuje techniku střídání jezdců na čele skupiny, pozn. redakce). Firma nabere nezkušeného člověka, pošle ho do SVJ, on tam nadělá zmatky, naštve lidi a pak ho „přehodí“ jinam nebo vyhodí. Za každou tuhle výměnu si spřátelený právník naúčtuje tisíce za zápis do rejstříku, i když je to jen přepsání jména v šabloně. Pro firmu je fluktuace zisková. Čím víc se to hýbe, tím víc fakturujeme za administrativu. A hlavně se mají na co vymlouvat! Chyby, a že jich je hodně, nový profipředseda svaluje na své předchůdce a lidi mu to sežerou. Přitom výkon funkce stále dělá ProfiPředseda, s.r.o., ten se nezměnil. To je zastupitelnost v praxi.
Redakce: Jak funguje spolupráce se sesterskou firmou PRODOMIA?
Karel: To je to pravé tunelování. ProfiPředseda tam sedí jako statutár a PRODOMIA „dohazuje“ spřátelené dodavatele.
Redakce: Můžete popsat, jak vypadá takové „tunelování“ fondu oprav v praxi?
Karel: Představte si, že máte dům, co potřebuje novou střechu. ProfiPředseda je statutár a jeho sesterská firma PRODOMIA dělá technickou správu. PRODOMIA „vysoutěží“ tři nabídky. Finta je v tom, že dvě jsou jen nastrčené figurky s nesmyslnou cenou a ta třetí – ta „vítězná“ – je od spřátelené firmy, která má v ceně už započítanou vysokou provizi pro nás. Když se náhodou najde nějaký aktivní vlastník a přinese nabídku o půl milionu levnější, tak ho na shromáždění prostě „ukřičíme“ nebo tu jeho nabídku smeteme ze stolu s tím, že ji neznáme a je riziková. Vlastníci pak zaplatí o 500 tisíc víc, než by museli, a my si rozdělíme provizi. Ze všeho tečou provize.
Redakce: To zní jako totální střet zájmů.
Karel: Samozřejmě, že je to střet zájmů! Jedna osoba je tam za SVJ jako předseda a ta samá osoba tam vlastně zastupuje i tu správcovskou firmu. Je to jako byste byli zároveň žalobce i obhájce. Ten člověk logicky hájí zájmy svého zaměstnavatele, ne těch lidí v baráku. Musí „dohazovat“ kšefty našim dodavatelům, jinak by ho firma vyrazila.
Redakce: Co ty právní služby? Prý jsou extrémně předražené.
Karel: To je další dojná kráva. Máme spřátelené právníky, advokáty, kteří jsou schopni si naúčtovat tisíce za hodinu sezení na shromáždění, kde neřeknou ani slovo. K tomu si přihodí vysoké cestovné a vlastníci to jen tupě zaplatí, protože my jim ty smlouvy takhle nastavíme.
Redakce: A co ty „kontroly rejstříků“ a audit GDPR? Je to k něčemu?
Karel: Pro ty lidi? K ničemu. Ale pro firmu je to zlatý důl. Je to povinná položka v našich smlouvách – každé SVJ musí platit přes sedm, deset tisíc ročně za službu (podle velikosti), která jen vykrádá data z katastru, co jsou zadarmo. My z toho máme 20 % provizi „za nic“. Když to vynásobíte počtem domů, co spravujeme, dělá to pro firmu statisíce ročně čistá ruka na provizích. Říkáme tomu „synergie“ – je to prostě způsob, jak z lidí vytahat prachy přes zbytečné smlouvy. O tzv. auditu GDPR ani nemluvě, tam se dělit nemusíme, tam jde všechno nám.
Redakce: Co byste poradil vlastníkům, kteří uvažují o ProfiPředsedovi?
Karel: Ať si otevřou rejstřík a podívají se na historii té firmy. Ať se nenechají opít řečmi o „rodinném příteli“, co se jim postará o domov. Nejsme přátelé, jsme stroje na provize. Jakmile jim nasadíme našeho člověka, přestaneme komunikovat, začneme mlžit a jejich fond oprav začne vysychat. Naše smlouvy jsou past, ze které se špatně dostává.
Přidejte odpověď